Bitva na Vorskle

Bitva na Vorskle
konflikt: Křížové výpravy, konflikt Litvy a Zlaté hordy
Bitva u Vorskly
Trvání	12. srpna 1399
Místo	u řeky Vorskly (dnes Ukrajina)
Souřadnice	48°54′15″ s. š., 34°7′18″ v. d.
Výsledek	vítězství Zlaté hordy
Změny území	Litva ztratila pobřeží Černého moře a jižní část Divokých polí, kterou ovládla Zlatá horda. Smolensk, Novgorod a Pskov povstaly proti Litvě.
Strany
Zlatá horda Zlatá horda Bílá horda podpora: Moskevské velkoknížectví Litevské velkoknížectví Litevské velkoknížectví Polské království Kyjevské knížectví Kyjevské knížectví Polocké knížectví Smolenské knížectví Brjanské knížectví Moldavské knížectví Moldavské knížectví Valašské knížectví Valašské knížectví Tochtamišovi síly Stát německých rytířů
Velitelé
Tímúr Kutluk Edigu Vytautas Tochtamiš Ivan Borisovič † Andrej Polocký † Dmitrij Brjanský † Gleb Svjatoslavič † Štěpán I. † Spytko z Melsztyna † Hanus † Thomas Surville †
Síla
90 000 100 000, 50 knížat
Ztráty
neznámé většina armády zničena (včetně 11 německých rytířů)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bitva na Vorskle (litevsky Vorsklos mūšis) byl ozbrojený střet mezi Tatary Zlaté Hordy a křižáckou armádou pod velením litevského velkoknížete Vytautase. Odehrál se 12. srpna 1399 při řece Vorskla na území dnešní Ukrajiny. Skončil jasným vítězstvím Zlaté hordy.^[1] Ta měla značnou početní převahu, když nasadila do boje 90 tisíc bojovníků, jimž čelilo asi 38 tisíc křižáků, z nichž většina padla. Tatarské armádě velel chán Zlaté hordy Tímúr Kutluk a emír Bílé hordy Edigu. Na straně křesťanů bojoval i bývalý chán Zlaté hordy Tochtamiš, který se dostal do konfliktu s Tamerlánem, a po porážce od něj na řece Těrek (14. dubna 1395) uprchl do Litvy, odkud se s pomocí knížete Vytautase snažil obnovit svou moc, výměnou za to, že se jím vedená Zlatá horda zřekne všech ukrajinských území. Tochtamiš patřil k málo velitelům na litevské straně, kteří bitvu přežili, jinak padl polocký kníže a Algirdasův syn Andrej, brjanský kníže a další z Algirdasových synů Dmitrijus, krakovský vojvoda Spytko II., moldavský kníže Štěpán I. a dva jeho bratři i několik německých rytířů. Bitva změnila zásadním způsobem mocenské poměry ve východní Evropě.